Královna Šumavy

Decima

Hvězdy se skryly v měkkých závějích, zase se stmívá, zas je chladněji. Čerstvý sníh praská pod nohama, tu bílým polem kráčí černé dáma a střelec – si vezme právě ji.

Se slovy jsou někdy duše spjaty, když jich jeden řekne víc, než měl.

Tam, kde blata přetnou zdi a dráty, tam, kde stromy zdobí leb a hnáty, karmínové slzy stébla skrápějí.