Nevyslovená

Tam někde v temeni myšlenka skryla se, kousavá, tak jako vojenská deka. Před vámi, kdo jste ji vylili skrze rty, s hlubokou úctou teď smekám. Mé vlastní zásady mísí se v představách, nad ránem bublají v podobě louhu. Kyselé nesmyjí, hořké vždy zůstává, rozpustí ale vší touhu. V kočičích hlavách se skončila partie, další tah byl by jen zbytečný přešlap. Hráči se shodli, že láska je chemie, a ta mi nikdy moc nešla.