Letokruhy

Díváš se? Kvetou konvalinky poprvé za celé století. Obtáhnem tužkou černé linky, aby tu po nás zbyly zmínky alespoň v úvodu závěti. Oku, co věkem neosleplo, bývá prý před spaním do breku. V kolenou zlomíš každé stéblo a ve srubu je prý stejně teplo, ať jsi v něm nahý, či v obleku. Pod kůrou rostou letokruhy - příroda píše si deníček. Vždycky jsme byli dobrodruhy. Příběh se končí a ten druhý čeká až my dva ho napíšem.