Amnézie

Na zdi je mramor, na něm jména, žádné nám ale nic neříká. Bělma se barví do červena. Když pamět lidí začne sténat, marně jí hledáme v kronikách. A hrubé ruce mladé květy trhají namísto plevele. Nepřišla moudrost ani s léty... Sotva jsme vyšli z první mety, máme strach napsaný na čele. Do cíle zbývá dlouhá štreka - hlupák by čekal tam oázu. Plýtváme mírem pro člověka, který je šťastný, že se leká třeba i vlastního odrazu.