Už nejsme stejní

postavy z románů vstávají po ránu s úsměvem spícím na rtech jen my se budíme z kómatu po víně jak obraz vlastního parte vidina snídaně, polibky na skráně z rádia polední zprávy a když se oblékáš, sypu ti do mléka cukr a špetičku kávy

Refrén: Vše co jsi zasila já teď sklízím a přesto sýpka je prázdná jen trocha parfému zbývá v plících na cestu do vzduchoprázdna od citů střízlivý, na bílém límci tvý důkazní materiály otisky na skříni, svědomí radí mi nábytek v pokoji spálit záludně prohlížím poličky ve spíži zda zbylo cokoliv z lásky oba dva víme že hra nemá vítěze a přesto přijímám sázky