Meeting, briefing... TEAMBUILDING!
"Ty, Jůlie... dlouho jsme pro ty naše ovečky nic neudělali. Co udělat nějakou akci a trochu 'utužit partu'?" říká otylej šéf divize nákupu a prodeje svojí osobní asistentce, zatímco si za její osobní asistence zapíná poslední knoflík u kalhot.
"Mohli bysme pro ně udělat nějakej ten týmbldynk, ne? Co myslíš?"
"To je úplně nejlepší nápad," přitakává medově Julča.
A protože HR oddělení má moc práce s vymýšlením otázek do pohovorů jako "Cítíte se víc jako ryba, nebo jako poštolka?", celou akci na hrb (a pusu na krk) dostává pružná pracovnice měsíce Julie.
To přece nebude tak těžký, ne? Mrknu na net. No vida: teambuildingová agentura. Klik! Cože? Tolik peněz za jedno odpoledne? No to se snad... To si to radši udělám sama.
Díky, Julčo...
A tak se udělá s velkou slávou "firemní týmbldynk" v upadajícím disco-klubu v centru, kterej si jako jedinej nevzal za pronájem dvacítku na ruku. Debatu o aktivitách a hrách vystřídá diskuze o tom, jestli radši zadarmo víc jídla, nebo točený pivo, jestli radši dýdžeje, nebo čtveřici konzervatoristů, co si holením na firemkách vydělávaj na svojí jazzovou desku, a jestli mikro-kouzelníka, nebo radši půlnoční makro-striptýz.
V den D se všichni vylejou jak Amazonka po období dešťů, Eva z recepce přefikne v šatně markeťáka Robina, několik lidí pošle šéfa do prdele a ajťák Karel se popere s dýdžejem, protože nemá v repertoáru Svařák od Harleje.
Znáte to? Kdo by to neznal. Takhle vypadá to, čemu se v Česku říká "teambuilding". Jenom pár hispterskejch firem z Holešek, když prej má teambuilding, tak stojej v kruhu a tleskaj, běhají po zasedačce jako kačenky a křičej na sebe ve dvou řadách "mami"! No chápete to? Blázni...
Tohle byla moje realita.
...než jsem si čichnul k impru. Krucinál, proč jsem to dělal...? Vždyť tehdy bylo všechno tak snadný! Najednou je pondělí večer a já se honím s partou dospělejch lidí po tanečním sále, dělám u toho "brbrbrblrlblrblrlblrb", plazím se po zemi a křičím na ně "mami!". S lidma, který jsem ještě před pár týdny neznal a najednou... je nechci neznat!
Ale hlavně: všechno to dává smysl.
Všechny zábrany, předsudky a averze se díky těm nejbláznivějším hrám rozpustí jak kostka cukru v hrnku čaje, ego zůstane smutně koukat přes zpocený okno a vy zjistíte, že každej jeden člověk v místnosti vás něčím baví, něčím inspiruje a že se něčím vzájemně doplňujete a obohacujete.
Tak TAKHLE to myslel ten týpek, co dal jako první k sobě slova "team" a "building". No jo, sakra. Tým. Budování. Budování týmu. Budování kolektivu, kterej funguje jako jeden tým. Takovej, kde vám upřímně záleží na tom, aby ostatní byli skvělí. Aby uspěli. Protože víte, že jejich úspěch bude i úspěch váš. To je smysl teambuildingu.
Ale chápu. Třeba fakt věříte, že vaši týmovou práci zlepší, když uvidíte Honzu z obchodu blejt na Martiny nový boty a celej rok si o tom budete moct vyprávět.
Pak vás musím varovat: Nikdy, NIKDY, nedělejte impro.
Jinak to napříště nebude stačit.