"Nestrannost". Tak určitě.

V souvislosti s probíhajícím pokusem o zestátní veřejnoprávních médií se v řadách poslanců současnejch vládních stran začalo čarovat se slovem „nestrannost“. Je to jedno z těch slov, který zní tak krásně, čistě a ušlechtile, že by člověka ani nenapadlo, že může bejt nosičem manipulace.

Nestrannost.

To zní přece skvěle! Nezávisle, spravedlivě, vyváženě...

No jo, ale v politickým slovníku to velmi často znamená něco úplně jinýho. Jistý politici tím slovem totiž zároveň lidem podstrkujou slovo „strana“. Jakože veřejnoprávní média nesmí „nadržovat ani jedný straně“. A teď si tam ti bystřejší můžou doplnit závorku: (politický) straně. Nebo jen (názorový) straně, jedný straně (sporu).

Prostě si to představujou tak, že když jeden politik tvrdí, že prší, a druhej politik tvrdí, že svítí slunce, tak má ČT říct: „Názory na počasí se různí.“ A ideálně k tomu dodat grafiku, kde bude vlevo kapka, vpravo sluníčko a uprostřed moderátor, kterej se smutným výrazem pokrčí na kameru rameny, protože nechce přijít o prémie.

Přitom logický by bylo otevřít k*rva okno a podívat se, kdo z nich mluví pravdu, a kdo kecá.

Nestrannost veřejnoprávního média nemá spočívat v tom, že vezme dva kecaly, postaví je proti sobě, jednomu dá tři minuty na lež, druhýmu tři minuty na faktickou opravu, a pak to uzavře větou „pravda bude asi někde uprostřed“.

Protože pravda NENÍ vždycky uprostřed. Spíš téměř nikdy.

Když jeden člověk řekne, že dva plus dva jsou čtyři, a druhej člověk řekne, že dva plus dva jsou guláš, tak pravda neleží na půl cesty mezi čtyřkou a gulášem. Neexistuje žádná vyšší forma objektivity, ve který se hledá kompromis mezi matematikou a maďarskou kuchyní. A pokud někdo tvrdí, že ano, pak se z "nestrannosti" stává falešná neutralita. Což je eufemismus pro legitimizaci lži.

Veřejnoprávní média nemaj bejt nestranný ve smyslu „neublížíme žádný politický partaji, aby se na nás nikdo nezlobil a nezaříznul nám rozpočet“. Mají bejt nestranný ve smyslu „je nám úplně jedno, komu pravda politicky pomůže, a komu politicky ublíží“ - a to je zásadní rozdíl.

Protože někdy prostě pravdu častěji říká jedna strana, zatímco druhá častěji lže, překrucuje, vytrhává z kontextu, straší lidi migrantama, Green Dealem, válkou, Bruselem, Ukrajincema, pohlavíma, čipama v hlavě a kdovíjakou další kravinou, která zrovna proletěla dezinfo septikem na Facebooku. A úkolem médií není tenhle nepoměr vyžehlit, aby to vypadalo hezky symetricky. Úkolem médií je na ten nepoměr ukázat prstem.

Jenže to se některým politikům strašně nelíbí. Protože ve chvíli, kdy médium začne rozlišovat mezi pravdou a lží, přestane bejt pro lháře komfortní prostor. A tak začnou kvičet, že není nestranný. Že je aktivistický. Že straní. Že někomu nadržuje.

Ne. Nenadržuje.

Jen jste si zvykli, že vaše kecy nikdo nemá konfrontovat s realitou.

A teď se divíte, že když do studia přijdete s kýblem hoven, tak na ten smrad někdo poukáže.

Nalijme si čistýho vína: tahle hra se slovem nestrannost není náhoda. Je to zadání. Je to způsob, jak veřejnoprávní média dotlačit k tomu, aby rezignovala na hledání pravdy a místo toho jen hlídala politickou rovnováhu. Aby se bála říct „tohle je lež“, protože by to náhodou mohlo vypadat, že "straní" tomu, kdo nelže. Novinář nemá stát mezi žhářem a hasičem a nestranně popisovat, že "oba mají ve společnosti své zastánce". Novinář má říct:

Tenhle člověk je zločinec, co zapaluje barák.

Tenhle člověk ho hasí.

A jestli se žhář cítí poškozenej tím, že z toho vyšel jako žhář, tak to není problém novináře. To je problém žháře.

Takže až zase nějakej politik začne blekotat o tom, že veřejnoprávní média musí bejt nestranný, je dobrý se ptát, co tím přesně myslí. Jestli tím myslí, že mají měřit všem stejně, ověřovat fakta, nenechat se koupit, zastrašit ani ochočit, tak ano. Bez debat.

Ale jestli tím myslí, že mají dávat stejnou váhu pravdě a lži jen proto, že každou z nich zrovna říká jiná politická strana, tak ne. S tím ať jde do pr*ele. To není nestrannost. To je informační servis pro lháře. A veřejnoprávní média tu nejsou od toho, aby lhářům žehlila košile, utírala zadky a dělala jim kulisu k dalšímu rozkladu veřejný debaty.

Pravda nemá volební program ani nebojuje o preference.

Ta prostě je, nebo není.