Proč Britové nemají rádi Donalda Trumpa
Na portálu Quora se kdosi zeptal, proč Britové nemají rádi Trumpa. A jeden Brit na otázku s radostí odpověděl. Nejenže je to dokonale přiléhavé, ale navíc to strašlivě sedí i na některé figurky evropské, tedy i české, politické scény (ano, Andy, koukám na tebe!). Tak tedy:
"Proč někteří Britové nemají rádi Donalda Trumpa?
Napadá mě několik věcí. Trump postrádá určité vlastnosti, kterých si Britové tradičně váží. Například nemá žádnou úroveň, šarm, ledový klid, důvěryhodnost, soucit, vtip, vřelost, moudrost, jemnost, citlivost, sebeuvědomění, pokoru, čest a grácii – což jsou kupodivu všechno vlastnosti, kterými byl štědře obdařen jeho předchůdce pan Obama. Takže pro nás tento silný kontrast vrhá Trumpovu omezenost do trapně ostrého světla.
Navíc se rádi smějeme. A i když je Trump možná k smíchu, nikdy neřekl nic chytrého, vtipného nebo dokonce slabě zábavného – ani jednou, nikdy. Neříkám to řečnicky, myslím to doslova: ani jednou, nikdy. A tato skutečnost je pro britské cítění obzvlášť znepokojující – pro nás je nedostatek humoru téměř známka absense lidskosti. Ale u Trumpa je to fakt. Zdá se, že ani nechápe, co je to vtip – jeho představa vtipu je neomalená poznámka, negramotná urážka, náhodný akt krutosti.
Trump je troll. A jako všichni trollové není nikdy vtipný a nikdy se nesměje; jenom vřeští nebo se posmívá. A děsivé je, že hulvátskými, bezduchými urážkami nejen mluví – on jimi skutečně myslí. Jeho mysl je jednoduchý robotický algoritmus malicherných předsudků a bezmyšlenkovité protivnosti.
Nikdy se u něj neobjeví žádná skrytá vrstva ironie, složitosti, nuance nebo hloubky. Vše je povrchní. Někteří Američané to mohou vnímat jako osvěžující přímočarost. My to tak ale nevidíme. My to vnímáme tak, že nemá žádný vnitřní svět, žádnou duši. A v Británii tradičně stojíme na straně Davida, ne Goliáše. Všichni naši hrdinové jsou odvážní smolaři: Robin Hood, Dick Whittington, Oliver Twist. Trump není ani odvážný, ani smolař. Je jejich pravým opakem. Není dokonce ani rozmazlený zbohatlík nebo chamtivý tlouštík. Je to Jabba Hutt z privilegovaných kruhů.
A co hůř, Trump je to pro Brity něco, co se neodpouští: šikanátor. Tedy až do chvíle, kdy se sám ocitne mezi šikanátory; pak se místo toho náhle promění v ufňukaného poskoka. V téhle věci platí nevyřčená pravidla – pravidla slušnosti markýze Queensberryho – a on je všechna porušuje. Dává rány směrem dolů – což by gentleman neměl, nechtěl, ani nemohl dělat – a každá jeho rána míří pod pás. Obzvlášť rád kope do zranitelných nebo bezmocných – a kope je, i když už jsou na zemi.
Takže skutečnost, že významná menšina – možná třetina – Američanů se dívá na to, co Trump dělá, poslouchá, říká... a pak si řekne: "Jo, ten vypadá jako můj člověk", je vzhledem k tomu všemu pro Brity věcí poněkud matoucí a neméně znepokojující:
- Američané by měli být milejší než my, a většinou také jsou.
- Nemusíte mít zrovna smysl pro detail, abyste si na něm všimli několika nedostatků.
Právě poslední bod je to, co Brity, ale i mnoho dalších lidí, obzvlášť mate a znepokojuje; zdá se, že jeho chyby je zatraceně těžké přehlédnout. Koneckonců je nemožné přečíst si jediný tweet nebo ho slyšet říct jednu či dvě věty, aniž bychom zírali hluboko do propasti. Z neumětelství dělá umění; je to Picasso malicherností; Shakespeare shitu. Jeho chyby jsou fraktální: i jeho chyby mají chyby, a tak dále až do nekonečna. Bůh ví, že na světě vždycky byli hloupí lidé a také spousta protivných lidí. Ale málokdy byla hloupost tak protivná a protivnost tak hloupá. Vedle něj vypadá Nixon důvěryhodně a George W. Bush chytře. Vlastně kdyby se Frankenstein rozhodl vytvořit monstrum sestavené výhradně z lidských chyb – vytvořil by Trumpa. A zkroušený doktor Frankenstein by si vytrhával velké chomáče vlasů a útrpně křičel: "Můj bože... co jsem to... stvořil?".
Kdyby být blbcem byl televizní pořad, Trump by byl jeho kompletní balení na DVD."