ToM Cortés

1. Pod postelí bydlí se mnou malá příšera Celé dny tam prochrápe a vstává za šera Když v posteli svačím tak jí házím drobečky Na oplátku spočítá mi večer ovečky 2. Má pět nohou, deset očí, srst má jako plyš a když hodně napneš uši tak ji uslyšíš Jak si brousí drápky aby přišla na pomoc když by blechy zase chtěly kousat celou noc Ref.: Já a moje příšerka když doma vyhlásí se večerka hrajem spolu žolíky při svíčkách a baterkách A když občas prohraje, tak chvíli z toho smutná je

1. Chovám doma ponožky co neumí žít v páru Vždy se spolu poperou a jedna vezme čáru V šuplíku se potom minou a já zas nosím každou jinou 2. Já snad budu chodit bosa protože mám fůru ponožek, co ze zásady končí rubem vzhůru Vysvětluj pak rozpačitě proč ti všude čouhaj nitě! Ref.: Ach jo, mít tak doma aspoň jedny fusky co mi nejsou nikde velký ale ani úzký Ze kterých mi nekoukají oba palce ven To by byl můj ponožkovej sen! 3. Pak mám už jen jedny a ty nejsou pohodlný ačkoliv js

1. V životě mi znenadání nastal velký zlom usnula jsem jako holka, vstávám jako strom místo kůže mám teď kůru a v ní breberky a nejmíň v jedný ušní dírce bydlí veverky 2. Ve vlasech mi každou chvíli někdo zahnízdí jehličnany při tom můžou puknout závistí (mé listí) zkrátka všechno jistí a vrhá polostín a ve větru s ním sem tam líně zaa-šuu-stím Ref.: Na podzim opadávám v létě se zelenám jak tráva každý jaro pučím svůj nektar všemu co tu bzučí a když přijde zima a slunce zapne

1. Máme doma slona - slona v porcelánu A ze všech nejvíc vytáčí mojí mámy mámu Je to žena dobrých mravů co si v tichu srká kávu A když slon přijde na návštěvu Hned je všude plno řevu 2. Na poličce babi suší svoje cibuláky Bílé jako šlehačka a modré jako mraky A sotva slon si sundá botu Hned je bere do chobotu Protože ho oči klamou radši všechno zkoumá tlamou Ref.: [: Taková sloniska Když spustí (svoje) sloní SKA Skáčou si na druhé doby A na babi jdou mdloby :] 3. Snaha slona

Mám pochopení pro nostalgii. Sám ji mám rád a vyloženě si rochním v tom, když je ještě okořeněná takovou tou modrou melancholií. Jenže nostalgie je nebezpečná v tom, že mozek si začne minulost upravovat jako fotky v mobilu. Trochu ubere stíny, trochu přidá teplý tóny, vymaže pár nepohodlnejch detailů... Když se to děje u vzpomínek na socialismus, tak se tak nějak všichni (s funkční mozkovnou) shodneme, že je to sebeklam. Jenže já podobnou selektivní paměť vnímám čím dál víc i

Kdyby dneska přišel skutečnej fašismus, většina lidí by ho vůbec nepoznala. Ne proto, že jsou hloupý. Ale proto, že čekaj, že přijde v uniformě od Huga Bosse. Že bude mít hnědou košili, pochodeň, orlici, hákáč, knírek a nějakej upocenej týpek na balkóně k tomu bude řvát na celý náměstí antisemitský hesla. Takhle nás to totiž naučili poznávat ve škole a v televizi. Fašismus = Hitler. Fašismus = koncentrák. Fašismus = druhá světová. Fašismus = černobílý záběry ze stopadesátýho

1. Emi D Vánoce bílé znám C H7 už jenom z fotek Emi D Smutné co dokáže C H7 člověčí dotek G D Z lesa je pustina C H7 z kapra jen šupina Emi D a v oknech světla jak H7 Emi od diskoték Ref.: G | Emi | D C | H7 Emi Tádáda… 2 . Pár vloček snáší se na domky v kraji a sotva dopadnou už zase tají A na zdi zastávky tak jako z prskavky snáší se jiskříčky od t